Ahoj všichni čtenáři, opět Vás zdravím prostřednictvím slov spojených do vět, odstavců, a celých textů. Slibuji si od nich, že budou dávat smysl nejen nám, ale i dalším generacím po nás. O čem jiném by ten život byl, než o předávání zkušeností, vědomostí a životních mouder a postojů?

Již delší dobu jsem nepřidal ani řádku a mělo to své opodstatnění. Cesta do Číny, obnovené vzpomínky na budhistické chrámy v jižní Korei a mé vlastní hledání pravd uvnitř sebe, mě zavedlo do bodu vysoké nerovnováhy. Neustále jsem poměřoval mezi bodem A a bodem B. Jedno místo je vyjádřením, kde se skutečně nacházím. Druhé je označení polohy, kde si říkám, že už dávno mám být.

Třeba touhle dobou jsem už měl mít hotové nové stránky s lepším designem a spousty chytrých tlačítek, aby jste si mohli vybrat, co přesně ode mě chcete číst. Vesmír a moje děravá karma si sedli u kulatého stolu a dohodli se mezi sebou, že tomu tak nebude. Ale já pracuji na jejich přesvědčení a nehodlám se vzdávat.

Dále se chci podělit se svým plánem a trochu odkrýt co všechno se budete moci dočíst na starém webu a později i novém.

RECENZE

Poslední dobou se mi stává, že lidé poměřuji čaj a čajovou kulturu s vodní dýmkou, tzv. Shisha je určitě velkým průvodcem čaje a českých „základních“ typů čajoven. Můj názor je ovšem takový, že čaj má daleko víc možností růstu a daleko větší potenciál. Není podstatné zda v podnikání, čili materiální rovině, nebo v osvětě naší mysli. Důležité je, že málokdo z obyčejných lidí, jež nevyjadřují zájem o čaje, si nespojí čajovnu s čajem. Ovšem s arabskou vodní dýmkou. Skutečnost, že je v tom samém prostoru i čaj je asi náhoda.

Samozřejmě, pusťe se do mne. Ano, je pravda že tyto názory ustupují. Ano, je pravda že existuje několik projektů (nejenom v rámci ČR), které se podílí na změně veřejného mínění. Ano, je pravda že ve Vašem okolí lidem vysvětlujete, že čaj je individualita sama o sobě.

Ovšem nikdo mi nevyvrátí, že tento prostý fakt je zde v ČR velmi silně zakořeněn: „Jdeme do čajovny, na Shishu menu, dýmka a čaj, jdeš taky?“. Znáte tu větu? Já ano....

Jak postupně vzrůstají mé zkušenosti v gastronomii a pohostinství, tak si uvědomuji výraznou sílu čaje. Chuťově má možnost předčít víno. Kulturou je daleko hlubší a vyrovnanější než káva. Svou vytrvalostí a pocitem lehkosti je opojnější než whiskey. Čaj je skutečně nápojem, jež lidské plémě provází od nepaměti a je aplikovatelný na všechny příležitosti i metody přípravy, či zpracování.

Proto se chci pustit do velmi ostré kritiky gastronomických podniků, kde pracují s čajem! Budu je prezentovat formou článků a nebudu vůbec příjemný. Účelem nebude sprostě hanit snahu lidí, kteří pracuji v už tak těžkém oboru. Cílem je nastavit zrcadlo. Abych byl upřímný, váže se k tomu jeden krásný příběh. O tom ale později.

ČLÁNKY O AKCÍCH

Tady se musím přiznat, že se čistě sobecky snažím donutit najít si čas na sebe a dělat i zároveň to co mě skutečně baví. Degustovat čaje, poznávat nové lidi a prostě jen být přítomen v určitém typu prostředí a cílit a strukturovat chuť nálevu.

Kdo nepoznal, nebo si myslí, že pro něho degustace, či čajové okamžiky nejsou, bude mít možnost přečíst si pár kratičkých NEprofesionálních reportáží. Vyberu si vždy jednu akci, na tu se zaměřím a tu popíši.

OSOBNÍ ÚVAHY A VÝZKUMY

Odvětví článků, do kterého jsem se původně vůbec nechtěl pouštět. Pokud mám vyjádřit své myšlenky, tak nevidím nikde žádnou komplikaci. Pakliže mám prezentovat něco ze svých zkušeností, je základním problémem internet a jeho přehlcení v informacích a neschopnost čtenáře kriticky hodnotit informace, které k nám proudí, bez emocí, se správnou mírou otevřenosti a pouze s čistou touhou po poznání. Vytvořit hodnotný dialog je dneska na internetu umění, nebo zázrak.

Určitě každý zná případ, kdy se přihlásí do nějaké FB skupiny na jakékoliv téma, zeptá se na otázku, a najednou se v komentářích spustí jak třetí, tak čtvrtá i pátá světová válka. To vše může spustit jedna otázka, či tvrzení, které bude mylně pochopeno a já se dlouhou dobu rozmýšlel, zda má hodnotu vysílat něco takového hromadně do světa.

PAK JSEM SI ŘEKL, ŽE KDYŽ NIC NEVYZKOUŠÍM, NIC NEZJISTÍM.

Za poslední dobu jsem potkával spoustu lidí. Naskytla se mi možnost potkat pana Watanabe, trávil jsem společné chvíle s panem Williemem Lee, napravoval vztahy s Peťou Sičem a znovu ochutnával čaj od Sura.

Vesmíru se podařilo spojit mě i s mnoha dalšími. U některých bytostí mám doživotní dluh, některé osobnosti potřebují mou pomoc.

Petr, můj mentor mě kdysi varoval. Prozradil mi a ukázal, že jediná bytost, se kterou se musím vyrovnat je ta uvnitř mého těla, mé duše a mé mentality.

Spousta lidí, co dnes chodí po planetě Zemi s námi, je plná a přitom prázdná.

Sposty osob osob, co já znám, mají ve své prázdnotě mnoho plných míst, vlastností a emocí.

Lidskou přirozeností jsou zvířecí instinkty. Dávají nám pocit života a ovlivňují naše rozhodování. Ve vývojovém stupni se lišíme schopností dedukčního a kritického myšlení. Posuzováním, co je správné a co je špatné.

   

Nikdo nám ale do genetického kódu nepřidal schopnost proniknutí do myslí druhých. Můžeme se pokoušet všemu porozumět. Pochopit jednání druhého a navázat vlastní kroky stejným, či opačným směrem.

Pokud dnes mé tělo zemře, stanu se někým? Budu symbol, který bude hodný následování? Bude na mě vzpomínáno jako na dobrého člena rodiny?

Za velkým činem je vždy ukryta nějaká osobnost. Pokud osobnost padne, tak myšlenky i skutky mohou být zapomenuty, ztraceny a neobnovovány.

Pakliže dnes zemřu, chci po sobě zanechat myšlenku rovnovážného stavu. 

Již dlouho jsem se neozval. Je dobré zhodnotit svou cestu a podívat se na skutky, které vykonáváte s odstupem. Zvážit efektivnost a morální hodnotu svých slov, skutků a hodnot.

Léto jsem strávil v tichém rozjímání. Vstřebávání informací ze soutěže v Soulu a dvou buddhistických klášterů (v Boseongu a Hadongu). Vzpomínal na rozhovory s mnichem Huyn Jangem a jeho poselství, které měl ke všem soutěžícím.

Přítel a učitel v Bagua Zhang mi zdůraznil, že cesta mnicha bude taková, jaký je mnich sám.

Měl pravdu...

Na vše, se člověk musí dívat s odstupem, měl by poslouchat své nitro a snažit se porozumět všemu do hloubky, ovšem vnímat detailně a z velké blízky. Chce se po Vás, aby jste se smířili se svým nitrem a zároveň vnímali sama sebe odosobněně.

Dostat se do stavu dokonalé rovnováhy chce hodně času, nebo hodně zkušeností. V nejlepším případě obojí.

Kdo ovšem jsem abych soudil, zda má činnost je vyhovující?

Kdo jsou ostatní, aby měřili mou činnost a mé názory?

Né všechno co je dobře...musí být dobré.

Sedím v hotelovém pokoji, popijím Shu Pu Erh, uchovávaný v dřevěné dóze, starý 4 roky. Samozřejmě, že z Yunnanu.

Přemýšlím o své cestě k životnímu bodu, kdy se všechno zlomilo a já se vyskytuji v Soulu, mám možnost trávit čas s nádhernými čajovými bytostmi, poslouchat jejich názory a porovnat úroveň jejich mistrovství, mého....a našeho, naší vlasti.

Srovnávám techniku přípravy čaje a nevidím rozdíl, dokonce jsem schopen zaznamenat u někoho chybu. Dokonce je tu i spousta lidí, kteří jsou technicky na úrovni, že je můžu učit.

Ovšem to nemění nic na faktu, že tyto chyby překrývá mentalita, oduševnělost a zkušenosti.
Životní styl, na který narážím je promyšlený do detailu. Né díky disciplíně lidí, ale odevzdanosti jejich srdce. Proto dnes učí oni mě.

Když se psala historie u nás v ČR a konal se první Tea Masters Cup na naší domácí půdě. Měl jsem za to, že předvedu neuvěřitelný výkon v čajové přípravě, ale nepojedu do Soulu. Stalo se...
Vlastní chybou, kterou jsem předpokládal (a stejně ji udělal) se moje maličkost zařadila na třetí místo.
V degustaci jsem se umístil na prvním místě a to s pouhými dvěma vzorky z pěti. Na jednu stranu smutné. Na stranu druhou,...je prostor pro zlepšení, je kam jít dál.

Dnes jsem se setkal s člověkem, co za necelých 30 sekund poznal všech pět čajů ze soutěžících vzorků.
Já zítra nevyhraji, já to vím...udělám maximum, aby ČR neskončila poslední a neudělám jí (Vám) ostudu. Ale spoléhám, že největší přínos, který do ČR přinesu, budou zkušenosti...

A ty budu využívat na pěstování kvalitního listu, dokud naše země zůstane úrodná....

Soutěž Tea Masters Cup 2016 proběhla i u nás doma, v České republice, v Brně, v Hotelu Voroněž a to v neděli 22. 5. 2016.

Setkali jsme se s mnoha čajovými mistry ze všech koutů našeho státu. Pořadatelé, Česká Barmanská Asociace, zakomponovala soutěž do svého programu pod sekcí TeaTenders. Mohli jsme vidět barmanská vystoupení, baristy při své práci, čajové mistry a fléristy pod jednou střechou.

Zároveň se vyhodnocovali i Juniorské soutěže pořádané během celého školního roku. A to jak barmanské, baristické, tak i v sekci TeaTenders.

Čajová soutěž proběhla ve dvou disciplínách. Jedna se zaměřila na přípravu čaje skrze kombinaci moderních způsobů a tradičních čajových obřadů. Druhá měla za úkol prověřit chuťové pohárky a schopnost rozeznat vzorky čaje s velmi podobnými podmínkami růstu, sklízení i zpracování.

V připravování a servírování čaje zvítězil Jaromír Čajomír Horák, a v degustační fázi Karel Veverka. To vše do české republiky donesl Jirka Boháč, zakladatel a první člen sekce TeaTenders.

Asi takto by vypadal stručný a strohý popis události. Bez emocí s použitím čistých informací. Popis takovou metodou má ale pár nevýhod. Nedokáže zobrazit emoce v soutěži, přínos pro českou čajovou komunitu a práci, která všechny (porotce, soutěžící, organizátory, a mnohé další...) určitě velmi vyčerpala.

Nedokáže popsat činnosti, které nás ještě očekávají. Zážitky, jež se musí stát. Osudy, co se musí propojit.

Z pohledu účastníka hodnotím celou akci velmi dobře, povedla se základní kostra. Nepřišlo mi, že by někdo byl (krom malých technických drobností) znevýhodněn. Dokonce jsem místy našel i pokoru v procesu.

Snažím se tím říci, že spoustu lidí, kteří by měli k sobě chovat zášť, měli najednou pro sebe pochopení a dávali druhým lidem prostor. Základní schopnost, kterou má čaj není chuť, plné tělo, barva, nebo vůně. Je to dar spojovat neslučitelné a hledat mezery v prostorech, kde si je lidská mysl nedokáže představit.

To je Duch čaje...

To je myšlenka, kterou chci následovat....

To je moje Cesta Čaje....

V předvečer bitvy. Kdybych své články pojmenovával, měl bych náladu nazvat svůj text tímto způsobem.

Pravda je však velmi prostá. Nepojmenovávám své výroky. Jsou jako malý výkvět okamžiku pravdy. Absence strachu a dokonalého naplnění vůle se vyjádřit.

Je neděle, 22. Května, rok 2016....tři hodiny ráno.

Můj dech je klidný, ruce se nechvějí a necítím tlak na srdci. Jsem v klidu, jsem ve středu.

Znám spoustu lidí, kteří mi říkají, že vyhraji. Mnoho přátel na mě bude dnes myslet a hodně lidí budu mít dnes v srdci i já.
Vy, co mě každý den podporujete, snášíte mé hrozné nálady a rozmary. Vám patří můj největší dík.
Myslím si však, že jdu pouze bojovat. Bojovat bez naděje vyhrát...

A o co dnes budu rvát?

O cestu do Soulu?
O možnost reprezentovat ČR na mezinárodní soutěži Tea Mastes Cup?
O uznání, že mé schopnosti čajového mistra jsou nejlepší v ČR?
O pocit prestiže a moci?

Mým cílem je dnes přesvědčit co nejvíce lidí, že čaj má své místo mezi námi. Ukázat, že jako surovina je výjimečný. Naučit osazenstvo sálu, že hodnota nápoje není jen ve zdravotních účincích, ale i v kultivaci celkové bytosti. 

Pokud chci lidi přesvědčit o této pravdě....je to ještě pořád boj? 

Stává se, velmi zřídka, ale přesto se to někdy děje. Lidem se vyplní jejich sny.

Je velmi zvláštní pozorovat, jak lidé reagují. Jsou nadšení, nemohou, nebo nechtějí uvěřit. Mají deprese, nebo naopak cítí silný náboj a jdou po cestě vzhůru a dál.

Mě se poštěstilo, že se mé sny začínají plnit. Čaj má možnost stát se velkou gastronomickou komoditou a může se dostat do míst, kde by se jen velmi těžko prosazoval.

Lidi v čajovém odvětví musí neustále bojovat s názorem lidí, že čaj je obyčejná věc. Jenom zalijete papírový sáček horkou vodou a výsledkem bude tekutina, která dokáže člověka ráno vzpružit, nebo se dá použít jen k zapíjení příliš suché snídaně. Pokud nechcete mléko.

Můj velký sen se stává skutečností a já dostávám strach. Jsme na to všichni připravení? Co když to dopadne jako před pár lety, kdy se vytvořily skupinky čajomilců, ovšem bez jednotného smýšlení a vedení? Je konkurence opravdu konkurencí, nebo všichni pracují na společném zvyšování kvality?

Moje slova dnes patří lidem, co již dlouhou dobu mají zájem o čajovou kulturu a její osvětu mezi „obyčejné“ lidi.

Je potřeba se sjednotit, dát lidem navědomí, že ať přijedou do jakékoliv části naší vlasti, můžou kdekoliv dostat kvalitní čaj, servis na úrovni čajového mistra a odnesou si sebou do života smysl a ducha kultivace osobnosti skrze popíjení a přípravu čaje.

V dnešní moderní době máme opravdu spoustu prostředků, jak se dorozumívat a jak mi přátelé rádi připomínají, není těžké dát někomu informace o své činnosti, názorech, zájmu.
Chce to jen opravdu chtít sdílet myšlenky a nebát se posunout dál.

Pod hlavičkou Jirky Boháče vzniká Czech Teatenders, v Květnu přijede do ČR Tea Masters Cup, vznikají nové projekty a čajoven v ČR přibývá. Jen v mém okolí znám spoustu lidí, kteří si dokáží připravit čaj a chtějí informace o té reálné přípravě čaje.

Já jsem členem CBA -  sekce teatenders.
Budu soutěžit na českém národním kole Tea Masters Cup.
Můj sen, že čaj dostane šanci proniknout k lidem, se splnil.

Můj další sen je vybudovat v ČR pracovní pozici s názvem „čajový someliér“, a docílit většího věhlasu čaje u lidí.

A poslední na závěr...přijďte buď soutěžit, ne podpořit soutěžící do Brna na Tea Master Cup :o)

http://www.cbanet.cz/cba_czech_teatenders&type=tmcinfo