středa 8. června 2016

Sedím v hotelovém pokoji, popijím Shu Pu Erh, uchovávaný v dřevěné dóze, starý 4 roky. Samozřejmě, že z Yunnanu.

Přemýšlím o své cestě k životnímu bodu, kdy se všechno zlomilo a já se vyskytuji v Soulu, mám možnost trávit čas s nádhernými čajovými bytostmi, poslouchat jejich názory a porovnat úroveň jejich mistrovství, mého....a našeho, naší vlasti.

Srovnávám techniku přípravy čaje a nevidím rozdíl, dokonce jsem schopen zaznamenat u někoho chybu. Dokonce je tu i spousta lidí, kteří jsou technicky na úrovni, že je můžu učit.

Ovšem to nemění nic na faktu, že tyto chyby překrývá mentalita, oduševnělost a zkušenosti.
Životní styl, na který narážím je promyšlený do detailu. Né díky disciplíně lidí, ale odevzdanosti jejich srdce. Proto dnes učí oni mě.




Když se psala historie u nás v ČR a konal se první Tea Masters Cup na naší domácí půdě. Měl jsem za to, že předvedu neuvěřitelný výkon v čajové přípravě, ale nepojedu do Soulu. Stalo se...
Vlastní chybou, kterou jsem předpokládal (a stejně ji udělal) se moje maličkost zařadila na třetí místo.
V degustaci jsem se umístil na prvním místě a to s pouhými dvěma vzorky z pěti. Na jednu stranu smutné. Na stranu druhou,...je prostor pro zlepšení, je kam jít dál.

Dnes jsem se setkal s člověkem, co za necelých 30 sekund poznal všech pět čajů ze soutěžících vzorků.
Já zítra nevyhraji, já to vím...udělám maximum, aby ČR neskončila poslední a neudělám jí (Vám) ostudu. Ale spoléhám, že největší přínos, který do ČR přinesu, budou zkušenosti...



A ty budu využívat na pěstování kvalitního listu, dokud naše země zůstane úrodná....