Nedávno se mě kamarád zeptal, co pro mě znamená čaj? Co si
pod ním představuji a jak bych ho popsal, třeba jedním slovem.
Velmi těžká otázka. Za tu dobu, co se zabývám degustacemi, provázím
lidi čajovým obřadem a učím je připravovat si dobrý a lahodný nápoj, jsem se
několikrát dostal do situace, kdy člověka zajímalo, co mě vede k čaji?
Samozřejmě, že můžu na potkání sypat z rukávu svou
historii, manipulovat lidmi a být maximálně příjemný a přesvědčivý. Dostat se
do naladění, kdy budu vykládat o svém hrozně těžkém životním příběhu a ukazovat, jak
mi víra v jednu rostlinu změnila život.
Je to ale pravda? Může za vše dobré v mém životě slečna
Camellia? A naopak, za vše zlé má slabá vůle, nemorální chování a nedostatek
disciplíny?
Můžu tvrdit, že ano. Můžu ze sebe udělat až téměř kult
osobnosti a svoji práci si tak usnadnit. Všude kam přijdu, ze mě bude vyzařovat
božsky nadšený úsměv a všem budu vyprávět, jak je několik set let stará rostlinka zázračná.
A lidi si budou pamatovat mě.