Soutěž Tea Masters Cup 2016 proběhla i u nás doma, v České republice, v Brně, v Hotelu Voroněž a to v neděli 22. 5. 2016.

Setkali jsme se s mnoha čajovými mistry ze všech koutů našeho státu. Pořadatelé, Česká Barmanská Asociace, zakomponovala soutěž do svého programu pod sekcí TeaTenders. Mohli jsme vidět barmanská vystoupení, baristy při své práci, čajové mistry a fléristy pod jednou střechou.

Zároveň se vyhodnocovali i Juniorské soutěže pořádané během celého školního roku. A to jak barmanské, baristické, tak i v sekci TeaTenders.

Čajová soutěž proběhla ve dvou disciplínách. Jedna se zaměřila na přípravu čaje skrze kombinaci moderních způsobů a tradičních čajových obřadů. Druhá měla za úkol prověřit chuťové pohárky a schopnost rozeznat vzorky čaje s velmi podobnými podmínkami růstu, sklízení i zpracování.

V připravování a servírování čaje zvítězil Jaromír Čajomír Horák, a v degustační fázi Karel Veverka. To vše do české republiky donesl Jirka Boháč, zakladatel a první člen sekce TeaTenders.

Asi takto by vypadal stručný a strohý popis události. Bez emocí s použitím čistých informací. Popis takovou metodou má ale pár nevýhod. Nedokáže zobrazit emoce v soutěži, přínos pro českou čajovou komunitu a práci, která všechny (porotce, soutěžící, organizátory, a mnohé další...) určitě velmi vyčerpala.

Nedokáže popsat činnosti, které nás ještě očekávají. Zážitky, jež se musí stát. Osudy, co se musí propojit.

Z pohledu účastníka hodnotím celou akci velmi dobře, povedla se základní kostra. Nepřišlo mi, že by někdo byl (krom malých technických drobností) znevýhodněn. Dokonce jsem místy našel i pokoru v procesu.

Snažím se tím říci, že spoustu lidí, kteří by měli k sobě chovat zášť, měli najednou pro sebe pochopení a dávali druhým lidem prostor. Základní schopnost, kterou má čaj není chuť, plné tělo, barva, nebo vůně. Je to dar spojovat neslučitelné a hledat mezery v prostorech, kde si je lidská mysl nedokáže představit.

To je Duch čaje...

To je myšlenka, kterou chci následovat....

To je moje Cesta Čaje....

V předvečer bitvy. Kdybych své články pojmenovával, měl bych náladu nazvat svůj text tímto způsobem.

Pravda je však velmi prostá. Nepojmenovávám své výroky. Jsou jako malý výkvět okamžiku pravdy. Absence strachu a dokonalého naplnění vůle se vyjádřit.

Je neděle, 22. Května, rok 2016....tři hodiny ráno.

Můj dech je klidný, ruce se nechvějí a necítím tlak na srdci. Jsem v klidu, jsem ve středu.

Znám spoustu lidí, kteří mi říkají, že vyhraji. Mnoho přátel na mě bude dnes myslet a hodně lidí budu mít dnes v srdci i já.
Vy, co mě každý den podporujete, snášíte mé hrozné nálady a rozmary. Vám patří můj největší dík.
Myslím si však, že jdu pouze bojovat. Bojovat bez naděje vyhrát...

A o co dnes budu rvát?

O cestu do Soulu?
O možnost reprezentovat ČR na mezinárodní soutěži Tea Mastes Cup?
O uznání, že mé schopnosti čajového mistra jsou nejlepší v ČR?
O pocit prestiže a moci?

Mým cílem je dnes přesvědčit co nejvíce lidí, že čaj má své místo mezi námi. Ukázat, že jako surovina je výjimečný. Naučit osazenstvo sálu, že hodnota nápoje není jen ve zdravotních účincích, ale i v kultivaci celkové bytosti. 

Pokud chci lidi přesvědčit o této pravdě....je to ještě pořád boj? 

Stává se, velmi zřídka, ale přesto se to někdy děje. Lidem se vyplní jejich sny.

Je velmi zvláštní pozorovat, jak lidé reagují. Jsou nadšení, nemohou, nebo nechtějí uvěřit. Mají deprese, nebo naopak cítí silný náboj a jdou po cestě vzhůru a dál.

Mě se poštěstilo, že se mé sny začínají plnit. Čaj má možnost stát se velkou gastronomickou komoditou a může se dostat do míst, kde by se jen velmi těžko prosazoval.

Lidi v čajovém odvětví musí neustále bojovat s názorem lidí, že čaj je obyčejná věc. Jenom zalijete papírový sáček horkou vodou a výsledkem bude tekutina, která dokáže člověka ráno vzpružit, nebo se dá použít jen k zapíjení příliš suché snídaně. Pokud nechcete mléko.

Můj velký sen se stává skutečností a já dostávám strach. Jsme na to všichni připravení? Co když to dopadne jako před pár lety, kdy se vytvořily skupinky čajomilců, ovšem bez jednotného smýšlení a vedení? Je konkurence opravdu konkurencí, nebo všichni pracují na společném zvyšování kvality?

Moje slova dnes patří lidem, co již dlouhou dobu mají zájem o čajovou kulturu a její osvětu mezi „obyčejné“ lidi.

Je potřeba se sjednotit, dát lidem navědomí, že ať přijedou do jakékoliv části naší vlasti, můžou kdekoliv dostat kvalitní čaj, servis na úrovni čajového mistra a odnesou si sebou do života smysl a ducha kultivace osobnosti skrze popíjení a přípravu čaje.

V dnešní moderní době máme opravdu spoustu prostředků, jak se dorozumívat a jak mi přátelé rádi připomínají, není těžké dát někomu informace o své činnosti, názorech, zájmu.
Chce to jen opravdu chtít sdílet myšlenky a nebát se posunout dál.

Pod hlavičkou Jirky Boháče vzniká Czech Teatenders, v Květnu přijede do ČR Tea Masters Cup, vznikají nové projekty a čajoven v ČR přibývá. Jen v mém okolí znám spoustu lidí, kteří si dokáží připravit čaj a chtějí informace o té reálné přípravě čaje.

Já jsem členem CBA -  sekce teatenders.
Budu soutěžit na českém národním kole Tea Masters Cup.
Můj sen, že čaj dostane šanci proniknout k lidem, se splnil.

Můj další sen je vybudovat v ČR pracovní pozici s názvem „čajový someliér“, a docílit většího věhlasu čaje u lidí.

A poslední na závěr...přijďte buď soutěžit, ne podpořit soutěžící do Brna na Tea Master Cup :o)

http://www.cbanet.cz/cba_czech_teatenders&type=tmcinfo

Nedávno se mě kamarád zeptal, co pro mě znamená čaj? Co si pod ním představuji a jak bych ho popsal, třeba jedním slovem.

Velmi těžká otázka. Za tu dobu, co se zabývám degustacemi, provázím lidi čajovým obřadem a učím je připravovat si dobrý a lahodný nápoj, jsem se několikrát dostal do situace, kdy člověka zajímalo, co mě vede k čaji?

Samozřejmě, že můžu na potkání sypat z rukávu svou historii, manipulovat lidmi a být maximálně příjemný a přesvědčivý. Dostat se do naladění, kdy budu vykládat o svém hrozně těžkém životním příběhu a ukazovat, jak mi víra v jednu rostlinu změnila život.

Je to ale pravda? Může za vše dobré v mém životě slečna Camellia? A naopak, za vše zlé má slabá vůle, nemorální chování a nedostatek disciplíny?

Můžu tvrdit, že ano. Můžu ze sebe udělat až téměř kult osobnosti a svoji práci si tak usnadnit. Všude kam přijdu, ze mě bude vyzařovat božsky nadšený úsměv a všem budu vyprávět, jak je  několik set let stará rostlinka zázračná.

A lidi si budou pamatovat mě.

Spoustu velkých myšlenek, kultur a náboženství povstalo díky určitému typu lidí a jejich osobnostem. Určitě bude v pořádku, když čajová cesta bude propagována jistým typem lidí. Budou vstřícní, usměvavý, smíření s každou překážkou a vždy budou moudře vyčkávat.

Co když ale moje cesta obsahuje odosobnění? 

Co když moje čajová cesta je o čaji a různých formách jeho kultury? 

Co když, nehodnotím, neodsuzuji a připouštím si, že vše je podstatné? 

I to dobré, i zlé? 

Již je tomu dlouhá doba, co jsem držel v ruce konvičku a měl možnost pohostit člověka při čajovém obřadu. Celý měsíc a půl, pro někoho krátká doba. Vše záleží jen na úhlu pohledu.

Měl jsem ale spoustu příležitostí se podívat na práci jiných čajových mistrů a nejde si nepovšimnout duše mistra, nebo hostitele chcete-li.

Mnoho lidí mělo možnost posadit se za čajové moře, nebo k přípravě čaje, ovšem je jen málo těch kdo dokáží proniknout do skutečné podstaty celé procedury přípravy nápoje tak rozmanitého jako je Camellia Sinensis,

Lidská povaha nás vede ke škatulkování a vytváření pravidel, Různých pojmů k tomu, aby naše čajová cesta byla dokonalá. Musíme soucítit s hostitelem, musíme se vžít do role hosta. Musíme přemýšlet nad každým pohybem a slovem. Máme být duchapřítomní a v ostražitosti, ale nadále působit přirozeně. Musíme se držet toho, či onoho doporučení. 

Je samozřejmostí si myslet, že každé pravidlo či doporučení má důvod. Vychází přece z velké moudrosti a zkušenosti.

Ve výsledku je  čajový obřad řízený striktně pravidly souhrn našeho setkání s minulostí. Kdežto čistá, volná forma projevu je zase jen vyjádření osobnosti jednoho člověka.

Dokáže někdo při čajovém obřadu odstoupit od pravidel, oprostit se od svého ega a nechat vyniknout pouze jednu složku? A pokud ano, jaká to má být? Čaj, rovnováha, příroda, či úplně něco jiného? Vždyť pití čaje má mnoho významů. Má tolik forem, kolik je lidí na světě, možná i více.

Nesetkal jsem se s čajovým mistrem, který by tvrdil, že tento pohyb, nebo forma manipulace s konvičkou (nebo spoustu dalších prvků) je významná z nějakého důvodu. Logicky dokázal i odůvodnit své tvrzení, jeho argumenty vedly k jasnému závěru. 

Ten muž/žena má pravdu.

Můžeme třídit čajové mistry, jejich obřady. Pojmenujeme chutě, rozeznáme dobré a špatné.

Výsledkem je vždy jediná věc.

Vaše bytí v jediném okamžiku.

Mnohokrát se člověk dostane do těžké situace, kdy má rozhodnout. Jeho vliv, odbornost, či jen pocit moci mu dávají v očích ostatních důvod soudit a hodnotit. Ať už je to práce, výrobek, nebo výkon druhé osoby.

Velmi často se osoba s posláním rozhodnout obrátí na někoho, kdo je nestranný. Není s problémem seznámen, nebo zná informace velmi podrobně, ovšem nesoucítí s žádnou ze stran.
Není bytosti na světě, která v určitém okamžiku svého života nepodlehne tlaku okolnostem.

Každý tvor, situace i čas je jiný. Nikdy se neopakuje nic stejného a tak nelze používat pravidla. Zákon ve své podobě je omezený a jediná chyba v jeho středu je člověk.

S touto myšlenkou se peru při každé čajové degustaci nebo obřadu. Nenajdete žádné pravidlo jak má čaj chutnat, vypadat. Jak se má, nebo nemá vyrábět. 

Proto se ptám. Kdo má na světě lepší čaj? Kdo dokáže vypěstovat lepší keř? A kdo je nejlepší čajový mistr?

Můžeme si stanovit pravidla. Vynaložíme velké úsilí a stanovíme hranice. Pokud se někdo k této hranici byť jen přiblíží. Stává se učněm. Pakliže uznáme, že stanovené hranice předčil a vytvořil nový vrchol. Stává se člověk Mistrem.

Rozhoduje velká masa lidí. Pokud jeden člověk dělá chyby? Jak může velká skupina být méně omylná?

Většinou se dojde k řešení.

Nikdo není mistr a nic není chybou.

Vše je správně a všichni mají pravdu.

Je jedno, jak poskládáme tuto větu. Dojdeme k prahu dalšího extrému. Nic není důležité, protože vše vytváří hodnoty. Vždy negativní i pozitivní.

Na jedné straně barikády se lidé zabývají pouze sebou. Na druhé straně je zájem směřován pouze na své okolí. Ve středu konfliktu se nachází bytosti nerozhodné. 

Nebo se na místě středu (střetu) nacházejí lidé vyrovnaní?

Pokud o někom chci říct, že je mistr, tak jako lidská bytost stanovím jen jediné pravidlo. Musí žít v rovnováze a v okamžicích střetu si uchovat svůj střed.

Jaké jsou Vaše pravidla?

. 

Lidé si poměrně dost všímají, jaké věci přijímají. Je to logické, v okamžiku kdy nabíráte kvalitní prvky, máte možnost tvořit mnoho krásného.

Nejedná se samozřejmě jen o potraviny, nápoje. Mluvit lze i o společnosti, okamžicích v životě, či jen obyčejný spánek. Opatrně a uvážlivě zacházet sám se sebou. V rozumné míře.

Pokud se budeme bavit o produktech, které se konzumují, tak máme mnoho možností jak se vypořádat s menší kvalitou potravin. Jdeme do jiného obchodu, zvolíme jiného dodavatele, nebo si

nápoj vyrobíme sami.

 Pohled čajového mistra v této oblasti je velmi striktní. Alespoň jak to vidím já. Člověk si nemůže dovolit servírovat hostovi nápoj, dezert, či jídlo, jež nedosahuje určitých kvalit. 

V okamžiku, kdy se zaměříte na každý detail pohybu u přípravy čaje, správné zacházení s čajem, vodou a dalšími prvky. Perfektně vyleštíte a nahřejte nádoby, vydáte ze sebe maximum. Máte možnost se zeptat sama sebe.

Udělal jsem pro hosta maximum? Vytvořil jsem pro něho „něco“, co mu pomůže nabít energii a motivaci k dalším činům?

Pokud člověk s dobrým srdcem opravdu dává maximum svých kvalit je vše v pořádku.

Vše je o maximální důvěře hosta a empatii, či otevřenosti čajového mistra....

Vše je jen o sdílení a souznění...

Obrázky jsou z: https://www.facebook.com/nishikien/?fref=ts