Již je tomu dlouhá doba, co jsem držel v ruce konvičku a měl možnost pohostit člověka při čajovém obřadu. Celý měsíc a půl, pro někoho krátká doba. Vše záleží jen na úhlu pohledu.

Měl jsem ale spoustu příležitostí se podívat na práci jiných čajových mistrů a nejde si nepovšimnout duše mistra, nebo hostitele chcete-li.

Mnoho lidí mělo možnost posadit se za čajové moře, nebo k přípravě čaje, ovšem je jen málo těch kdo dokáží proniknout do skutečné podstaty celé procedury přípravy nápoje tak rozmanitého jako je Camellia Sinensis,

Lidská povaha nás vede ke škatulkování a vytváření pravidel, Různých pojmů k tomu, aby naše čajová cesta byla dokonalá. Musíme soucítit s hostitelem, musíme se vžít do role hosta. Musíme přemýšlet nad každým pohybem a slovem. Máme být duchapřítomní a v ostražitosti, ale nadále působit přirozeně. Musíme se držet toho, či onoho doporučení. 

Je samozřejmostí si myslet, že každé pravidlo či doporučení má důvod. Vychází přece z velké moudrosti a zkušenosti.

Ve výsledku je  čajový obřad řízený striktně pravidly souhrn našeho setkání s minulostí. Kdežto čistá, volná forma projevu je zase jen vyjádření osobnosti jednoho člověka.

Dokáže někdo při čajovém obřadu odstoupit od pravidel, oprostit se od svého ega a nechat vyniknout pouze jednu složku? A pokud ano, jaká to má být? Čaj, rovnováha, příroda, či úplně něco jiného? Vždyť pití čaje má mnoho významů. Má tolik forem, kolik je lidí na světě, možná i více.

Nesetkal jsem se s čajovým mistrem, který by tvrdil, že tento pohyb, nebo forma manipulace s konvičkou (nebo spoustu dalších prvků) je významná z nějakého důvodu. Logicky dokázal i odůvodnit své tvrzení, jeho argumenty vedly k jasnému závěru. 

Ten muž/žena má pravdu.

Můžeme třídit čajové mistry, jejich obřady. Pojmenujeme chutě, rozeznáme dobré a špatné.

Výsledkem je vždy jediná věc.

Vaše bytí v jediném okamžiku.